Nepřítel je všude

Snaha o originální vzezření domu bohužel vyústila v nepřátelsky až agresivně vyhlížející dům. Ostře řezané úhly a hrany, hojný výčet „polovičatých“ střech mohou potenciálního kolemjdoucího spolehlivě vyděsit. Jedno se však povedlo dokonale - dům je nepřehlédnutelný. Otázkou je, zda-li mu to stojí za to.

Zoufalý vůdce

Obyvatelé tohoto paláce ve středočeském satelitu si koledují o izolaci a osamocení nejen mezi starousedlíky, ale také v rámci komunity nově přistěhovalých sousedů v okolní zástavbě s poněkud skromnějšími domy. Pokud byl tedy záměr stavebníka arogantně ignorovat ve svém životě okolí i sousedy, vydařil se na jedničku.

Co je však horší? Původní myšlenka vytvořit velkolepě se tyčící dílo zkrachovala na plastových oknech a venkovních roletách, která degradují a „znásilňují“ celou stavbu. A jak se asi cítí její obyvatelé? Vlastně nevěřím, že tam kdy kdo žil, neboť dům je v této žalostné podobě zakonzervován již několik let. Stavebníci už zřejmě nemají energii jej dokončit. Jistě, znásilněný dům, který chce ovládnout krajinu, nemůže být domovem zdravých a šťastných lidí.

Zablokovaný život

Koukám a nevěřím vlastním očím – stavitelé zatarasili majitelům vchod do domu garážemi. Horší je však důsledek takového počinu: absence veškeré energie proudící do domu – tedy mj. absence sousedských vztahů, absence přísunu nové inspirace, cílů, motivace, příležitostí v životě.

A co doporučuji jako nápravu? Udělat si z bočního vchodu hlavní vstup. Pokud ovšem nějaký existuje. Pokud ne, začít o něm uvažovat dříve, než se rodina vlivem vyčerpanosti vystěhuje jinam.

Rozpůlené životy

Dům je díky dvěma barvám fasády v tomto použití a dvěma sklonům střechy doslova rozpůlen. Kdopak asi obývá zelenou půli a kdo krémovou? Opravdu bylo záměrem stavby podpořit rozdělení rodiny a roztříštění funkce domu? Nechce se mi tomu věřit...

Já tu vlastně ani nejsem

Je to dům? Není to dům? A přece je to dům, byť se tváří jako by se za to styděl. Nízký bungalov téměř dokonale zakrývá vysoký neprodyšný plot z oceli v ratanovém hávu. Majitelé domu se zamkli před světem a nastavili mu svá záda. A co s toho plyne pro jejich život? Aby v domě setrvali ve zdraví, budou muset veškerou svou energii dobíjet venku – v práci, v lese, v tělocvičně atp. Dům je totiž utopený a nemůže dýchat čerstvý vzduch – tolik potřebný pro každého z nás, kdo chceme žít kreativně a s radostí.