Moderně i vkusně zařízený dětský pokoj podle posledních trendů bohužel není zárukou toho, aby se v něm dítě efektivně učilo. Co je tedy tím klíčem zdárného učebního procesu z hlediska uspořádání prostoru? Klidná, motivující a „bezpečná“ zóna v dětském pokoji, co nejvíce oddělená od zbývající části místnosti.

Rozeberme si nyní její jednotlivé vlastnosti:

Klidná a motivující

Častokrát vidíme dětské pokoje ve stylu, který nazývám „cirkus v domě“. Rodiče se v dobré vůli dopřát svým potomkům motivující pokoj snaží v dětské místnosti uplatnit přepestré zařízení, barvy, tvary či materiály,?... Potřebují to však všechny děti? Když si uvědomíme, že dětská fantazie a představivost menších dětí nezná hranic, je to nošení dříví do lesa. Samozřejmě existují i pasivnější děti, které můžeme barvami stimulovat (tedy manipulovat), ale i zde jsem velice opatrná.

Dalším aspektem je tzv. hyperaktivita dětí, o které často slýchám od svých klientů. Pokoje hyperaktivních dětí bývají zřídkakdy zařízeny tak, aby se v nich dítě mohlo soustředit. A tak se ptám, do jaké míry se na hyperaktivitě podílí nefunkční prostor, který obývají? Jsem přesvědčena, že do značné, a tak zkuste alespoň místo, kde mají děti vytrvat při náročném procesu vstřebávání informací, zařídit přírodními materiály a jemnými barvami.

Bezpečná

Je bláhové vyžadovat po člověku soustředěnost, jestliže v místnosti sedí zády ke dveřím. Sedět zády ke dveřím vyžaduje být permanentně pod/vědomě ve střehu – krýt si záda. Je to neustálý pocit nejistoty, a pokud se dítě vyčerpává „řešením“ svých nekrytých zad, kolik energie mu pak zbude k soustředěné práci? Jedinou efektivní polohou pro sezení za psacím stolem je místo s oporou v zádech dítěte (zeď, knihovna, velká skříň apod.) a pohodlným výhledem na vstupní dveře místnosti.

Co nejvíce oddělená od zbývající části místnosti

Dospělí mají v bytě pro rodinu jednu velkou výhodu – většinou mají k dispozici obývací pokoj k trávení volna, ložnici ke spánku a erotice, a pracovnu k práci. Každá z těchto místností bývá odlišně zařízená, aby nám usnadnila naladit se na její funkci. Dítě má „kočkopsa“, tj. jeden dětský pokoj, a ten většinou slouží ke všem zmíněným záležitostem (záleží samozřejmě na jeho věku). Proto je velmi prozřetelné v pokojíčku vizuálně odlišit zónu k učení od ostatních. Garantuji vám, že dítě tak méně často bude na psacím stole v době učení spát či si na něm stavět hrady.

P. S.: Zařizovat pokoj na míru bez toho, aniž známe typologii osobnosti jeho obyvatele, je jako léčit pacienta bez toho, aniž bychom znali jeho diagnózu. Důsledek téhle léčby si určitě dokážete představit sami.

Nejen školákům a jejich rodičům přeji motivující místo k učení!