Mám pro vás hádanku: Představte si útulné místo, kde se každý den v podvečer schází celá vaše rodina. Tady se můžete navzájem dělit o zážitky z celého dne. Tady můžete řešit rodinné problémy. Tady plánujete společnou budoucnost. Tady se setkáváte s přáteli. Tohle je společenské centrum domu. Samozřejmě, že to místo znáte, je to obývací místnost! Anebo......je to jinak? Tak začněme popořádku a řekněme si ještě jednou, čím je obývák. Je to společenské centrum života celé rodiny, ať už má velikost luxusní toalety či fotbalového hřiště. Pokud tuto funkci obývací místnost postrádá, s velkou pravděpodobností si každý člen rodiny dříve či později začne žít svým vlastním životem. Tento stav většinou odmítáme, proto si teď nastíníme pár klíčových vodítek, jak si vytvořit fungující společenské centrum domova.

1. Sedací souprava. Pokud výhradně nesedíte na zemi na polštářích, máte v obýváku s největší pravděpodobností určitý druh pohovky. Klíčem k pohodlnému a uvolněnému lenošení na této pohovce je její umístění zády k pevné zdi, nejlépe bez oken a s výhledem na vstupní dveře. Proč? Protože jen tak se budeme podvědomě cítit bezpečně, jistě a stabilně. Pro jednoduchý příklad sáhnu do restaurace: Jaký pocit jistoty a bezpečí zažíváme, když se v zahradní restauraci posadíme doprostřed prostoru a současně zády ke vstupu? Odpověď ponechám na vás.

2. Sedací souprava podruhé. Velmi důležitou roli v tom, jak se budeme na pohovce cítit, hraje její barva a materiál. Tak například, diametrálně odlišné pocity budeme mít při spočinutí na bílé kožené sedačce a její tmavě hnědé kolegyni potažené hřejivým čalouněním. Na první z vyjmenovaných budeme více „ve střehu“, nedovolí vám se tzv. zavrtat, (řečí Feng Shui je více jang), zatímco druhá má energii země (hnědá barva), má tedy schopnost nás doslova uzemnit, zklidnit, zpomalit. Záleží tedy na vás, co od svého sezení očekáváte.

3. Televize až na prvním místě? Televize je většinou neoddiskutovatelnou součástí našeho obývacího pokoje. Není však dobré, když ovládá naši rodinu. (S čímž se bohužel nezřídka setkávám.) V době, kdy se velikost televizních přijímačů podobá fotografii mamuta v životní velikosti, je skoro na hranici lidských možností nepodlehnout jejímu diktátu (dívej se a poslouchej!). Ale kolikrát jakoby jsme stavěli obývací pokoj pro ni. Zkuste se vystříhat umístění televizoru přímo naproti pohovky a dejte místo ní třeba křesla. Možná by si tam přišly sednout vaše děti.

Faktem zůstává, že obývací pokoj se „chová“ jen tak, jak mu vy určíte. Chcete-li společenskou místnost plnou života, nahraďte třeba melancholické obrazy veselými, oživte prostor spoustou zdravých rostlin, velkorysého osvětlení a nezapomeňte: dovolte si experimentovat!